U sousedů na Farmě

V noci byl veliký vítr, stromy se ohýbaly a hučely tak, že myslím málokdo spal celou noc klidným spánkem. Za to ráno vše vynahradilo a probudili jsme se do krásného dne. Ptáci cvrlikali a já si řekla, že toho využiju k návštěvě u sousedů. Jirka s Martinou mají v sousedství ovčí a kozí farmu, a při poslední návštěvě u nás mě pozvali, abych se přišla podívat na jejich malou drobotinu.

Jirka s Martinou začínali s párem králíku a jejich vášeň pro zvířata a chov se tak rozrostla, že dnes mají opravdu velké stádo koz a ovcí. Bez zvířat si život nedovedou představit, jsou jako jejich vlastní děti i s těmi starostmi a radostmi.

Vyrábí i výborné kozí sýry, ale ty jsou sezónní záležitostí. Teď kozí mléko potřebují hlavně skotačící kůzlata. Nám domů nosí domácí vajíčka a ty jejich jsou opravdu šťastná.

Odcházím nabitá radostí, protože s jarem přichází i nový život, a toho tam bylo požehnaně, když tu mě volá Jirka zpátky. ,,Magdo, bude nám rodit ovečka nechceš se podívat? " No nemusel  mi to říkat dvakrát.,, Jé to víš, že chci, vždyť jsem ještě nikdy neviděla narodit se jehňátko."

Běžela jsem zpátky do stáje. Ovečka těžce dýchajíc zalehla na klidné místo. Martina co by porodní asistentka seděla o kousek dál a já s foťákem v ruce vedle ní a čekaly jsme na zázrak. Jirka odešel, a kdyby náhodou něco, že bude na telefonu. Já se nabídla, že když bude potřeba pomůžu. Dvě hodiny uběhly, ovečka měnila polohy a stále nic. Martině se to už nezdálo, že to nějak moc dlouho trvá a já se ptala, jestli už se stalo, že by měli u porodu komplikace. Ano prý měli, ale naštěstí vždycky všechno dobře dopadlo. Zavolali jsme Jirkovi ať přijde a podívá se na ní a ten potvrdil, co Martina tušila, ale slyšet nechtěla. Jehňátko bylo otočené naopak. Pomyslela jsem si ,, Zrovna teď, když jsem tu já" a přiznám se hlavou se mi honilo ledacos. Jirka se ovšem roli porodníka zhostil úplně na jedničku, než jsem se nadála malé krásné jehňátko bylo na světě. Do očí mi vrhly slzy dojetím.

Ovečka maminka láskyplně olizovala svého strakatého potomka a spokojeně dávala hlasitým projevem najevo, že už ví, že je jehňátko jen její, a že bude dobrá máma. To ji odpovídalo slaboulinkým bečením. Pak vstala a pohrabávala nohou v seně, jak by něco hledala. ,,Bude tam ještě další ", říkala Martina s Jirkou. Prý to tak dělají, když cítí, že budou mít ještě další jehňátko. Jirka co by porodník pomohl ovečce znovu. Ta už nebyla schopná sama porodit, byla hodně vysílená. A bylo tu další, pro změnu světlounké.

Proces hrabání a hledání v seně se opakoval a k mému překvapení na svět přišlo třetí, pro změnu černé jehňátko.

Stává se, že na svět přijdou i čtyři jehňata, ale už je to problém pro matku je uživit. Jirka hned zkoušel malé postupně dávat k vemínku, nejen pro první výživu mlezivo, které je velmi důležité i u lidí, ale i pro to, že se tím vyvine silné mateřské pouto. Kdyby malé ještě nechtěla k vemínku pustit, mohlo by být v děloze ještě i čtvrté jehně. Už nebylo, drobečci stály na hubeňoučkých nožkách a sáli první mléko.

 Však brzy všechno doženou a já se na ně budu chodit dívat, jak budou skotačit na louce. Odcházela jsem plná dojmů. Byl to pro mě úžasný zážitek, však co může být krásnější než rodící se nový život.

 Odpoledne se naši sousedé zastavili zase u nás a museli jsem to trošku zapít na zdraví těch maličkých.

Ať máte taky plno radosti z nových jarních dní :-).