Když ještě nekvetou.

Ráno nás vzbudilo sluníčko, vytáhlo nás z postele a slibovalo krásný den. Ale sotva jsem vyšla ze dveří přišlo mi ještě nějak docela zubaté. No co bych taky chtěla vždyť je teprve březen a jak praví pořekadlo, za kamna vlezem. Procházím se kolem domu a k lesu, dívám se jestli už z trávy a na zahrádce  na mě nevykukují první známky jara v podobě kvítků a zatím nic. Těch pár teplejších dní ještě nestačilo k tomu, aby se příroda vzpamatovala ze zimy. Tak jsem tomu jaru trošku dopomohla a nakoupila u kamarádky Markéty, která šéfuje zahradnictví rozkvetlé hvozdíky, cibulky hyacintů a narcisů.

Vytáhla jsem staré kameninové hrnce ze stodoly, vyhnala myši, vysypala je hlínou a šla sadit. Nádobám na vysazení jarních květin se meze nekladou. Viděla jsem už osázené staré zelňáky, plechové vaničky na koupání nebo i staré boty. Nemyslím tím nějaké tenisky po našich dětech, ale staré betelné kožené škarbaly po dědečkovi.

Využila jsem i prázdné ulity po afrických šnecích od naší Šárky, která je chová. Takovým malým skalničkám jako jsou třeba netřesky stačí málo, aby mohly růst a ulita jim vystačí.

Měla jsem i pomocnici, naší Bezinku. Ta je zahradnicí tělem i duší. Pořád má čumák od hlíny a já jen chodím kontrolovat co mi kde zase vyryla v záhoně. Dnešní ráno jsem ji málem roztrhla jak hada či hadici. Moje jarní květináče byly roztroušené a vysypané po celé zahradě. Naštěstí jsem je včas zachránila. A to jsem je měla na venkovním stole dostatečně vysoko. Bezinka je prostě mazaná a vynalézavá šikulka.

Tak trpělivě a s radostí čekejte jako já, až se nám začne klubat to co jsme zasili. Mějte krásné už sluncem vyhřáté dny :-).