Naše první Vánoce.

Vánoce jsou pro mě ty nejkrásnější svátky spojené s nostalgickou vzpomínkou z dětství až po ty dnešní.

U nás doma zdobili rodiče stromeček zásadně, až když jsme šly jako malé děti spát. Tatínek s maminkou trpělivě čekali, až všichni usneme a pak se pustili v noci do zdobení. Ráno ještě za šera, protože jsme samou nedočkavostí nemohli dospat, běželi všichni do obyváku, jestli na nás náhodou Ježíšek nezapomněl. A nezapomněl. Stál tam vždycky od země až do stropu plný nablýskaných ozdob, zářících barevných svíček, ověnšený čokoládovou kolekcí, tenkrát ještě s poctivou a opravdovou chutí a poházený stříbrnými lamelami až někdy ty ozdoby ani pořádně vidět nebyly. Tato tradice u nás zůstala, i když už jsme věděli, že Ježíšek nechodí. Večerem jsme chodili ulicemi města, chytali třepotající se třpytící vločky jazykem, poslouchali křupající sníh pod nohama a dívali se do oken lidem, kde zářila spousta světýlek a já přemýšlela, jaký je asi ten ten jejich stromeček a pak usoudila, že ten náš je určitě nejkrásnější. Tak jsem se těšila i na první Vánoce s mým mužem. Ten ovšem moje nadšení nesdílel a řekl mi, že je nemá rád a slavit je nechce. Já a nemít Vánoce, to jsem si opravdu nedovedla ani ve snu představit. To jsem ještě neznala pravý důvod, proč se svátky zimy u nás slavit nebudou. Když mi muž povyprávěl, jak mu před pár lety právě před Štědrým dnem vyhořel dům, tak jsem pochopila. Bylo mi to sice moc líto, ale už jsem na něj nenaléhala. Smířila jsem se s tím že se budou u nás slavit jinak, či neslavit vůbec. Přestala jsem o nich mluvit a asi čtrnáct dní před Štědrým dnem mi řekl:,, Ty nebudeš péct cukroví?" A já:,, Na co...a mimoto stejně nemám váhu a nic co k tomu potřebuju na pečení. " Sedl do auta a odjel. Za nedlouho přijel zpátky. Položil váhu a všechno potřebné na stůl a řekl : ,, Mám rád vanilkové rohlíčky, stačí mi jich pět.

Ten ovšem moje nadšení nesdílel a řekl mi, že je nemá rád a slavit je nechce. Já a nemít Vánoce, to jsem si opravdu nedovedla ani ve snu představit. To jsem ještě neznala pravý důvod, proč se svátky zimy u nás slavit nebudou. Když mi muž povyprávěl, jak mu před pár lety právě před Štědrým dnem vyhořel dům, tak jsem pochopila. Bylo mi to sice moc líto, ale už jsem na něj nenaléhala. Smířila jsem se s tím že se budou u nás slavit jinak, či neslavit vůbec. Přestala jsem o nich mluvit a asi čtrnáct dní před Štědrým dnem mi řekl:,, Ty nebudeš péct cukroví?" A já:,, Na co...a mimoto stejně nemám váhu a nic co k tomu potřebuju na pečení. " Sedl do auta a odjel. Za nedlouho přijel zpátky. Položil váhu a všechno potřebné na stůl a řekl : ,, Mám rád vanilkové rohlíčky, stačí mi jich pět.

Během čtrnácti dnů jsem měla upečeno víc jak pět vanilkových rohlíčků, stihla jsem i vyzdobit dům a jeli jsme pro stromeček.

Na Štědrý den jsme jeli do lesa, dát zvířátkům do krmelce, aby se měli taky dobře nejen jak ty naše doma. Na zpáteční cestě na nás čekali  sousedé na cestě se slivovičkou, cukrovím a hezkým slovem. Byla cítit pohoda, radost, láska, tak jak to má být a zase to byly mé další krásné Vánoce a přibyly i nim i ty další.