Nejkrásnější místo na zemi - domov.

 Domov, místo kde jsme se narodili, kde se rádi vracíme, kde máme své blízké, střechu nad hlavou a  teplo, které domov provází. Mým domovem se stalo místo, kde dávají lišky dobrou noc.

 Miluju ty chvíle, kdy mě jarem probouzí cvrlikání ptáku, skřehotání žab při námluvách, ševelení  listů stromů ve větru. Vnímám všechny ty vůně, rozkvétající stromy a jejich širokou škálu odstínů  zelené a s přicházejícím podzimem zase jejich barevnou paletu jak od štětce malíře. Je tady prostě  krásně v každém roční období, ať v létě u rybníka, kde chytáme lelky, když zrovna ryby neberou a  nebo v zimě při poslouchání praskotu dřeva v krbu.

K přírodě jsem měla vždycky blízko, je pro mě jeden velký zázrak. Trávila jsem venku každou volnou chvilku, a když měl tatínek čas, učil mě jak se k ní chovat, jak ji rozumět a znát.
Mého muže vedli k lásce k přírodě dědeček s babičkou, vyrostl tady v údolí a nikdy by ho za jiné místo nevyměnil.
Vzpomíná na horká léta provoněná senem, na cestu do několika kilometrů vzdálené školy, kdy se brodil sněhovými závějemi ,, Hned bych všechno vrátil ", říká. Už tu neběhá stádo krav, koz a ovcí jako za dob minulých, ale stádečko jelenů, daňků a muflonů.

Provedu vás našim domovem a představím vám členy naši velké zvířecí rodiny.
Kočky ty patří neodmyslitelně ke každému stavení a u nás tomu není jinak. Vystřídaly se tady opravdu zajímavá jména jako Bjuša, Kozeta, Majla, Čertice, Kocur, Avatar, Chlupík, Bubo, Kravička, Adolfína, Matýsek, Čárka. Nezapomněla jsem ani na ty, které už tady nejsou.

Besinka pravým jménem Labora z Dančí stráně byla věrnou a oddanou fenkou. Muž ji zachránil v jejich dvou letech , kdy byla odsouzená k utracení. Dělala mu společnost celých dvanáct let. Loni odešla do psího ráje.

 Pro Berušku jsme jeli, aby Besinka pookřála v jejích posledních rocích života. Je to hotová zahradnice tělem i duší. V prvních měsících života mi několikrát převrátila zahrádku vzhůru nohama a dala si opravdu záležet. Její oblíbenou květinou byly růže. Sadila jsem je několikrát. Ty mi nařízkovala na pěticentimetrové kousky. Vzpomenu ještě jak jsem ji našla hovět si v naší vygruntované a čerstvě  povlečené ložnici poté co se vymáchala v rybníku. Od toho ti naši čtyřnozí miláčci jsou, aby jsme se nenudili a udržovali nás neustále ve střehu.

 Ještě tu pro vás mám další povídání o našich zvířecích mazlíčcích, ale o těch zase příště.

 Dobrou noc vám všem  a hezké dny :-).