Poklady po babičkách

Něco asi na těch genech bude. Nejenom že jsem podědila po tatínkovi lásku k jídlu, ale i zálibu ve sbírání pro někoho starých krámů. Vzpomínám si na slova maminky jak říká,, Vy dva jste úplně stejní vetešníci".

Když ty věci omšelé a s patinou mají pro mě neobyčejné kouzlo a v každém kousku je vepsán příběh dob minulých. Nejsou to jen ty, které někdo vyhodil, ale i ty se vzpomínkou na naše babičky. Takových pár kousků vlastním i já a opatruju je jako cenný poklad. Byly vyrobené poctivou prací a s láskou, proto přetrvávají celé roky či staletí a dědí se z generace na generaci.

U nás doma už mám důkladně prolezlou půdu i stodolu a sem tam jsem i něco objevila. Rodina už mou sběratelskou vášeň zná, a taky mi už pár hezkých kousků věnovala.

Další hledači pokladů jsou naši divočáci Blenďák a Jůlinka. Na místě, kde mají ohradu totiž kdysi stávalo stavení. Zůstaly po něm jen pilíře z kamenů. V půdě,  kterou důkladně přeryli, muž našel několik starých lahví a lahviček a ty mi teď v oknech hážou prasátka, když do nich slunce zasvítí. V létě je používám místo váziček na trhané luční kvítí.

Nedávno jsem ve stodole našla starou betelnou bedýnku a už jsem ji tahala domů. Muž mi říká,, Jdeš určitě zatopit, že ano? "Je mi jasné, že si mě zase dobíral, protože už ví, že mám s ní zase nějaké úmysly. A měl pravdu, bedýnka čeká na nový kabátek až budu mít zase čas a tvořivou náladu.

Dnes už lidé přišli na to, že zbavovat se krásných věcí s duší je věčná škoda. Určitě taky máte doma něco co vám připomene vzpomínku či příběh na člověka, který už tu není.

Přeji krásný den vám všem :-).