O Milence

No jestli čekáte nějakou tu pikantnost, tak to vás zklamu. Milenka se totiž jmenuje místo, ve kterém žijeme. Údolí, kaplička i pramen, který tu vyvěrá, byl právě pojmenován díky tomuto příběhu.

Tuto pověst vyprávěla babička mému muži, kterou znala z vyprávění od svých předků a tak se předávala z pokolení na pokolení dál. Kdysi počátkem osmnástého století žil tady hajný. Jeho jméno časem upadlo v zapomnění. Co víme z dochovaných záznamů je, že jistý hajný Mikuláš Kozák tady kdysi zbudoval včelín, ale jestli to byla ta samá postava, to by už bylo hádání. Jak už to bývá, hajný se nešťastně zamiloval do bohaté dcerky sedláka. Milenci se scházeli právě na onom místě, kde nyní vyvěrá pramen studánky. Protože jejich lásce nebylo přáno, tak na místě, kde se tajně scházeli, hajný z nešťastné lásky dívku zastřelil a pak obrátil zbraň proti sobě. Na tom místě vytryskl pramen a ten byl nazván Milenka, jako i celé údolí na památku oněch nešťastných milenců. Říká se, že pramen má blahodárné účinky, jisté ovšem je, že dlouho byla voda nazývána kojeneckou a chodilo se k ní pro vodu ze širokého okolí. Pramen je silný i za velmi suchého období a napájí potok Svinov, do kterého se vlévá.

U pramene Milenky později zdejší starousedlíci vybudovali na památku kapličku a chodí zde nejen o křesťanských svátcích zapálit svíčku. Procházejí kolem našeho domu, a tak mají  na zpáteční cestě alespoň důvod zastavit se na besedu a štamprlku valašských kapek.

Kolem kapličky vede cestička hájkem, malým ale kouzelným lesíkem, který je na jaře pokryt záplavou bílých květů, sasanek, dýmnivek a petrklíčů. Těším se vždycky na tu chvíli, kdy lesík na jaře ožije cvrlikáním ptáčků a koberci jarních květů. Z našeho biotopu pak do něj v létě nosíme stovky malých žabek, které se u nás vylíhly.

Mějte krásné jarem provoněné dny :-).